Jednou nohou v hudbě
a druhou v tenisu

Tento člověk patří do skupiny mých věrných zákazníků, tak jsem ho vlastně poprvé zaznamenal. Postupem času jsem zjistil, že je pro mě zajímavý nejen tím, že miluje moje vydařené polévky z různých koutů světa, ale i pro jeho lásku ke sportu, hudbě a především lásku ke zvířatům na plný plyn již 28 let. V současné době je tři roky veganem, ale pokud by měl způsobit problémy ve společnosti, tak jednou za čas sníst vejce v polévce, která byla uvařena s láskou, mu nedělá problém.

Tím člověkem je Tomáš Vydra. Narozen počátkem roku 1958, odkojen pražskou Vltavou. Zde již od počátečních let své existence neměl lehké bytí třeba tím, že se narodil v rodině velice známého řezníka ……………. Vydry, jenž dlouhou dobu masem zásoboval spoustu věrných pražských zákazníků. Tomáš po jeho úmrtí přestal masu věřit, což byl jeden z důvodů, proč s masem skoncoval.

Kvůli rodinným problémům díky komunistickému režimu, kdy mu nebylo dovoleno důstojně studovat, dálkově vystudoval alespoň Fakultu tělesné výchovy a sportu, která položila základy nejen jeho stravování.

Již v ranném věku mu byla osudem dána tenisová raketa, která ho doprovází dodnes na kurtech na pražské Štvanici, kde je členem již přes 27let.

I když v mládí rád sedával po barech nebo chodil na koncerty, druhý den ráno vždy přišel včas na trénink nebo šel běhat a nedělalo mu to žádné problémy.

Práce v Rádiu 1 je jeho koníčkem, ze kterého nemá žádný finanční užitek a honorář přenechává mladé indiánce z Peru přes nadaci Inka. Bude rád, když dívka důstojně vystuduje a stane se plnohodnotným člověkem.

Živí se převážně stavbou dětských a sportovních hřišť, což ho velice baví nejen proto, že je sám sportovně založen,  ale i proto, že výsledkem jeho práce je místo, kde si hrají děti. Velmi ho to naplňuje a dělá mu radost, že se děti netoulají po ulicích.

 Díky své práci často cestuje po Evropě. V dětství strávil několik let v Africe díky svému otci, který tam pracoval jako učitel.

Setkání  se tentokrát  uskutečnilo v prvním nejteplejším sobotním ránu tohoto roku na Žižkově přímo ve studiu Rádia1 ve velice pohodové atmosféře.

Tomáš je 100% vegetarián a s menšími přestávkami několik let vegan.

„Maso je pro mě naprosto nepřekročitelná věc.“

Vegetariánem se stal z více důvodů, o jednom byla zmínka v úvodu, dalšími jsou slušnost a zdraví, které by uvedl jako hlavní. Není to pro něj módní výstřelek, chápe svou úlohu v těchto věcech poctivě.  V dobách totality, kdy si jeho rodina procházela tím nejhorším, se mu velmi příčilo, když jako dítě trávil čas při pomocných pracích na jatkách.

„Když jsem viděl, jak se na jatkách lidi ke zvířatům chovaj, tak jsem se toho nechtěl účastnit dál.“

Vždy si důkladně ověřuje složení pokrmů a třeba ani polévku na bázi živočišného vývaru by nikdy nepozřel. Díky vegetariánství se vyhnul různým rodinným chorobám a myslí si, že tato volba byla správná už jen proto, že v mládí dostal modrou knížku kvůli cukrovce, která po změně jídelníčku zcela zmizela.

 Tak to zůstalo po dalších 20 let.

„Být zatěžkán osmihodinovým trávícím cyklem masa, tak to bych se asi zbláznil.“

Vysoké konzumaci masa přičítá vinu za většinu civilizačních chorob, které si vlastně způsobujeme sami. Měli bychom se zamyslet, jak to bylo pár desítek až set let zpátky, kdy se maso takto intenzivně nekonzumovalo a nechápe, proč tomu je tak teď, vždyť náš trávicí systém na to není přizpůsobený. Myslí si také, že veganský způsob stravování je cesta, jak zabránit ničení přírody kvůli pozemkům sloužícím k chovu dobytka pro získávání masa.

„Přijde doba, kdy nebude voda, pozemky. Takže nakonec všichni budou vegani a my budeme mít náskok.“

                    

Za komunismu pro něho bylo velice těžké se kdekoliv najíst, neboť vegetariánství bylo v tehdejších restauracích téměř neznámým pojmem. Dnešní dobu ve srovnání s časy minulými bere v tomto ohledu jako snadnou a myslí, že alternativ, kde se spokojeně najíst, je spousta. Zavzpomínal také, jak si tehdy člověk v obchodech nepřišel na své, chyběla spousta variací sójových produktů, konopná kosmetika, BIO zelenina a další dobroty racionální výživy. V podstatě jedl luštěniny a obiloviny v omezeném množství a v restauracích smažený sýr a výjimečné smažený květák.

„Za komunistů jsem byl běžně v restauracích šikanován vyhazováním kvůli žádostí bezmasého pokrmu.“

V českých vegetariánských restauracích mu chutná, ale musí si vybírat. V jistých podnicích, kam dříve velice rád chodil, se dnes už neukáže a pozoruje, že i jiní lidé, dříve navštěvující tyto podniky, chodí dnes jinam, kde se s nimi opět často potkává. Tvrdí, že lze snadno poznat, jaký kde vaří kuchař, ale také kdy dobrý kuchař odejde za lepším. Sůl a cukr se mu staly nepřítelem a říká, že tyto dva škůdci umějí někdy pěkně znetvořit gastronomické dílo. Jednou za čas si dopřeje oběd v orientální restauraci, ale sám ví a cítí, že organizmus není přizpůsobený konzumovat tato kořeněná a přislazovaná jídla každý den. Nejvíc ho baví se najíst v klasických jídelnách, kde se cítí svobodně.

Plně se zapojuje do hodnocení v knihách Pavla Maurera - Grand restaurant,  což je průvodce českými restauracemi, kde je jedním z mála vegetariánů, a napomáhá tak vytvářet podklady pro dobré vegetariánské restaurace nejen v Praze.

„Smaženej sýr už bych si nikdy nedal jen pro to, že by mi po něm bylo strašně zle. Na druhou stranu ho beru s nostalgií jako záchrannou brzdu vegetariána.“

Svými názory o vegetariánství nechce druhé lidi zatěžovat, a proto se nijak radikálně do jeho podpory nezapojuje. Pokud dojde k diskuzi na toto téma, snaží se lidem vysvětlit, proč si vybral tuto volbu.

Nikoho nepřesvědčuje o jeho názoru, že se bude cítit lépe.

„Pokud 27 let nejíš maso, tak si myslím, že tvoje argumenty mají svojí váhu.“

Doma si vaří velice rád, i když to vlastně vůbec neumí a považuje se za šíleného experimentátora. Jeho přítelkyně Dana vegetariánkou není, ale jeho stravu s ním sdílí a docela jí chutná. Nejvíce miluje polévky, které je schopen sníst až 3 misky najednou, což mohu sám potvrdit. Lásku k polévkám zdědil po svém otci, který vařil neskutečně dobré, a proto mu udělá největší radost, když najde na nedělním stole misku tohoto pokrmu s přídavkem kořenící směsi.

Zajímá se o BIO produkty a rád si je kupuje. Nebere to až tak vážně, ale věří jim. Nemyslí si, že BIO maso může zlepšit stravování lidí u nás. Mezi jeho oblíbené suroviny patří zelenina ze středozemí, jako jsou cukety, rajčata, lilky, papriky, ale také česnek, kterému se musí ze zdravotních důvodů vyhýbat.

Je milovníkem maďarské a italské kuchyně a naopak českou vůbec nemusí.

Sóju má docela rád, i když ví, že je hodně kaloricky výživná a pokud k tomu člověk nemá adekvátní výdej energie, může působit těžko.

„Nejsem si vědom, že bych nějakou surovinu nesnášel, ale mango si nedám nebo bych dostal vyrážku jako blázen.“

 Jako turista do zahraničí moc nejezdí, dává přednost tuzemským destinacím. Neumí si představit, že by trávil dovolenou v hotelu u moře, neboť potřebuje neustálou aktivitu.

Vztah ke zvířatům  má velice dobrý a už za hluboké totality s maminkou a přáteli provozovali legální útulek pro psy, což jeho lásku ke zvířatům ještě více posílilo.

„Moje děti milujou zvířata a vztah k nim je v nich velice dobře zakódovanej.“

O esoteriku se zajímá, věří v určité věci spojené s ní. Jeho ruce zdobí spousta různých náramků, po kapsách nosí sbírku kamínků. V Boha věří, ale ke své víře nepotřebuje být organizován, výrazně by ho to omezovalo. Uvědomuje si, že mnoho vegetariánských restaurací je založeno na určité víře, což mu nijak nevadí, vůbec by se nemohlo stát, že by se tím nechal nějak ovlivnit.

„Život je krásnej, pokud je pěkně vybalancovanej, a proto se nerad vychyluji na jiný strany.“

Zdravotnictví v ČR hodnotí velmi dobře a pokud se vyskytne nějaký problém, je nadmíru spokojen nejen co se týče doktorů, ale i pomocného personálu v nemocnici, který ho příjemně překvapil a nebýt toho, že jde o nemocnici, strávil by tam klidně delší čas.

 „Je docela zázrak, že český zdravotnictví přežilo takový množství špatných ministrů.“

Srovnává-li naše zdravotnictví se světem, je přesvědčen, že bychom si měli vážit toho, jak to u nás funguje. Je mu líto lidí z chudších zemí, kde je tato péče na katastrofální úrovni a pevně doufá, že to tak nedopadne i u nás.

„Když vystoupím z letadla po tom, co jsem byl v Rusku, Turkmenistánu a Kazachstánu, tak jsem šťastnej, že jsem tady. Tam bych si nenechal ani předepsat prášky.“

 Už proto, že jsme všežravci, myslí si Tomáš, že každý by měl mít právo sám si zvolit, zda jíst či nejíst maso. Vegetariánství u dětí by se tedy podle jeho názoru nemělo přehánět, spíš by nechal tuto volbu na nich, jakmile budou schopné se samostatně rozhodnout.

„Nikdy jsem nenutil svejm dětem nejíst maso, a tak to i zůstane.“

 Dá se říct, že mezi vegetariánskou populací pozoruje více žen než mužů, nejspíš pro ně není tak těžké stát se vegetariánkami, a to nejen kvůli svému zevnějšku, ale i proto, že se pak lépe cítí. U mužů je mnohem složitější přepnout se na tuto vlnu.  

 „Ženy mají vnitřně bohatší život než mají muži a v důsledku toho jsou schopné na sobě více pracovat.“

 Jeho vztah k přírodě je velmi kladný, rád si do přírody zajde se psem a docela ho to baví. Jedním z jeho oblíbených míst je Svatý Jan pod Skalou, rád se sem vrací a cítí, že tato oblast má svoje kouzlo.

Tomáš je zapřísáhlý nekuřák a nikdy tomuto zlozvyku neholdoval.  Kouření v klubech mu na jednu stranu vadí, ale zákazy moc rád nemá, proto by protikuřácký zákon radikálně nepodpořil. Myslí si, že to ke kultuře patří, bez ohledu na špatný vliv kouření na zdraví člověka. Jediné co nedovede pochopit je, zakazuje-li někdo, kdo kouřil půl života, svým dětem občas si zapálit cigaretu.

„Vadí mi to, ale je to jejich věc, a proto je neobtěžuju a oni tím neobtěžujou mě.“

Býval dlouhou dobu abstinent, poslední dobou si občas dá sklenici bílého vína. Drogy jsou mu cizí, ale konopnou placičku by nejspíše neodmítl. V marihuaně vidí svobodu, proto se angažuje v její legalizaci.

„Drogy jsem nikdy nebral a myslím si, že už je to ten extrém v tý životní harmonii, ale na pochodu za legalizaci marihuany jsem byl.J“

Recykluje velice tvrdě a sebemenší kousek v domácnosti se snaží poctivě oddělit. Pokud jde přírodou a vidí u cesty navezený odpad, je schopen zastavit a vysbírat to.

„V kanceláři kluci nerecyklujou vůbec a já chodím, vybírám po nich koše a dělám to za ně.“

Je docela kosmopolitní člověk, miluje Prahu a dokázal by žít v kterémkoliv větším městě. Prahu má rád hlavně kvůli atmosféře klubů, barů, výstav a myslí si, že se tady po kulturní stránce žije velice dobře. Na venkově by žít možná chtěl, ale nemá k tomu odvahu už jen proto, že se považuje za městského povaleče. Ničeho nelituje a kdyby mohl žít znovu, nežil by jinak než doposud.

„Obdivuji lidi, co jsou schopní se z města odstěhovat na venkov a žít tak.“

Pracuje sice v rádiu, ale nepovažuje se za DJ, spíše za sběratele. Je to jeho hobby, vlastní asi 8 tisíc hudebních nosičů, které střádá od mládí. Zná pár lidí v Americe, kteří vedou nebo vlastní rádia, Tomáš za nimi do zámoří pravidelně jezdí a uvádí pořad ve stejném stylu jako v Čechách na Rádiu1, přičemž se snaží oprášit hudbu, na kterou už mnozí zapomněli. Jeho oblíbeným stylem je převážně psychedelic blues, ale neuvedl nikoho konkrétního. Z těch 8 tisíc to docela chápu.

„Chodím rád na mladý kapely, kde je energie, srdce a přesvědčení co jde z nich.“