Po čase se opět vracím k rozhovoru na témata spojená s vegetariánství ale nejen to. Tentokrát jsem vyzpovídal herečku, která měla na toto téma co říct.

Vegetariánkou tělem i duší

Divadelní a filmová herečka a skvělá dabérka, která se ve svém volném čase věnuje psaní knih pro děti, ale také vzorná máma dvou synů a člověk, kterému je líto ubohých zvířat, které všude na světě stále umírají pro náš požitek.

Nela Boudová

Narodila se v Praze těsně před Vánocemi 1967. Díky otci, který byl zpravodajem ČST, strávila část dětství a dospívání v zahraničí.  Je absolventkou hudebně - dramatického oboru Státní konzervatoře v Praze a na divadelních prknech se poprvé ocitla v Karlových Varech a Českých Budějovicích. Po ročním angažmá v Divadle J. Průchy v Kladně - Mladé Boleslavi strávila dvě sezony v Krejčově Divadle za branou II.

V Praze se poprvé objevila v roce 1994, kam přijela na roční hostování do Činoherního klubu, posléze zde byla přijata do angažmá a účinkuje zde dodnes.

Co se filmových rolí týče, tak jako studentka debutovala v kriminálním filmu Mravenci nesou smrt.

Následovaly filmy: Dotyky, Muka obraznosti, Jestřábí moudrost, Začátek světa a televizní snímky Racek, Annino dítě. Potom přišly hvězdné filmy Kolja, Vratné láhve, Líbáš jako bůh a několik dalších inscenací.

Ze seriálů: Bylo nás šest, Rodáci, Místo nahoře, Náměstíčko;  pohádky: Jediná na světě, Čarodějné námluvy, Nevěsta s velkýma nohama. Poslední dobou se také objevila v seriálech Vyprávěj a Doktoři z počátků.

Mně samotnému nejvíc utkvěla role v seriálu Bylo nás pět, kde vytvořila roztomile komickou postavu francouzské vychovatelky obtloustlého továrnického synka Oťáska vocáska.

V dabinu  propůjčuje svůj hlas Julii Roberts, Melanii Griffith a Jodie Foster.

Začátky vegetariánství

Zní to možná jako pohádka, ale jednoho dne Nela začala přemýšlet o tom, že co člověk jí, tím vlastně je. Dlouho předtím, než se stala vegetariánkou, se kamarádila s klukem, který byl vyznání Hare Krishna a vedli spolu na toto téma spoustu debat, jež vlastně položily základ jejímu rozhodnutí  stát se vegetariánkou.

Zlomovým bodem ale bylo, když jednou navštívila Jindřichohradeckou hájovnu, kde spolek myslivců německé národnosti střílel divou zvěř a před jejíma očima tyto nevinné bytosti vyvrhovali.

Od té to doby maso úplně přestala jíst. Zpočátku s tím hodně bojovala, dokonce se dvakrát nakrátko k masu vrátila, ale nyní je již 20 let striktní vegetarián.

Díky tomu, že se pohybuje ve velice přátelském prostředí, nikdy neměla se svým rozhodnutím být vegetariánem velké problémy, i když nějaké ty vtípky od svých kolegů občas slýchává.

„Člověk se musí především řídit intuicí. Pokud by mi bylo zle a cítila bych od rána do večera, že mám na maso chuť, tak bych si ho klidně dala.“

Po dlouhých letech vegetariánství se cítí skvěle, působí vitálně a energicky.

Sama říká, že má stejně energie jako v době, kdy maso jedla.

„Jeden můj kolega mi řekl: Když přestaneš jíst maso, přestaneš hrát.“

Nela vyznává svobodu a je přesvědčená, že by si každý měl dělat, co sám cítí a chce. Proto ani nic nenamítá, když se někdo stane veganem. Sama o veganství nikdy moc nepřemýšlela a vyhovuje jí její současná strava.

„Sýry miluji; už jen proto si myslím, že je škoda být veganem.“

S dětmi

V době, kdy Nela poprvé otěhotněla, byla již rozhodnuta, že svým dětem poskytne stejnou stravu, jakou jí ona, i když sama v dětství maso jedla.

Nyní jsou chlapci větší, chodí do školy a mají tedy možnost stravovat se i jinde než doma. Nabídla jim svobodu v rozhodování, jakou stravu upřednostní dále ve svém životě a nechala na nich možnost jíst vše, na co mají chuť. I přesto je nadále jejich volba vegetariánství a necítí potřebu jíst maso.

„Když je na světě tolik matek vegetariánek a nic se neděje, proč by se mělo dít něco zrovna mně.“

Poslední dobou poskytla několik rozhovorů pro různé časopisy a především pro tuto volbu se stala terčem kritiky. I tak si nadále stojí za svým názorem, že vegetariánská strava je plnohodnotná, a nevidí žádný důvod jej přehodnocovat.

„Ty děti si vybrali mě a ne já je.“

Její děti téměř nebývají nemocné; kromě všech běžných nemocí, kterými si projde každé dítě, neprodělaly žádnou vážnější. Upozorňuje, že pokud je strava vyvážená, dětem by nemělo nic chybět.

„Nejsem plně přesvědčená, že jsou méně nemocní díky vegetariánství.“

Léky dětem ordinuje minimálně, ale nevyhnutelné to někdy bylo, i když se dlouho držela.

Jedním z koníčků, se kterými Nele její děti pomáhaly, je psaní knih (Eliška a Korálníčci a O víle Voněnce). Psaní knížek pro děti bere jako absolutní relaxaci či ulítnutí do světa fantazie. Knihy se prodávají dobře a doufá, že to neovlivní zvýšení DPH, které se na knihy právě chystá. Toto rozhodnutí naší vlády se jí nelíbí, už jen proto, že rodiče musí vydat mnoho financí na učebnice pro své děti, ale i na ostatní literaturu, která je pro dítě velmi potřebná.

Vegetariánství v restauracích

Stejně jako pro ostatní vegetariány, bylo v začátcích i pro Nelu velmi komplikované se v restauracích u nás dobře najíst. Většinou vítězil „smažák“, zeleninové saláty, smažený květák nebo žampiony. Dnes už smažené pokrmy jí pouze výjimečně.

„Moje strava byla omezená, ale nemyslím, že bych nějak strádala či trpěla, brala jsem to tak, jak to je.“

Hodně se tu od té doby zlepšilo, v Praze už je spousta míst, kde se dá zdravě a chutně najíst. Nela chodí převážně do vegetariánských restaurací a někdy zajde i do těch, kde je maso standardně na jídelníčku, ale i výběr vegetariánských pokrmů mají pestrý.

„Do míst, kde se maso připravuje, chodím, nevadí mi to. Už jen proto, že já si to maso nedám.“

BIO produkty

Pokud čas dovolí, nakupuje ve zdravých výživách a specializovaných obchodech. Občas si dopřeje Bio produkty, ale není až tak velkým příznivcem nakupování všech surovin v bio kvalitě.

Nechává si v sezoně posílat zeleninu a další možné věci.

Domácnost a koníčky

Doma vaří převážně osvědčené recepty, které má ráda, ale hlavně chutnají jejím dětem.

Když si chce jídlo užít, vyráží s rodinou na oběd do restaurace. Je to především kvůli tomu, aby čas, který může věnovat dětem, nestrávila doma přípravou pokrmů.

„Čas s dětmi je pro mě daleko víc, než stát v kuchyni a vařit složité recepty několik hodin. Přesto jsem přesvědčena, že domácí strava je tím nejdůležitějším.“

Nejčastěji vaří hlívový guláš, luštěninové pokrmy, rizota, zapečené těstoviny s tofu a řadu dalších jídel.

„Točím pár receptů dokola, které děti vyžadují a jsou na ně zvyklé. Pokud přijdu s nějakou novinkou, nemá to takový úspěch.“

I její máma se stala vegetariánkou. Pro Nelu je to velká výhoda, protože i pro její děti vaří velice dobré vegetariánské pokrmy.

„Jsem nudná kuchařka, ale nestydím se za to.“

Ze sóji moc nevaří protože jí moc nechutná a přiznává, že jí nejspíš neumí patřičně připravit.

Co se dalších surovin týče, Nela není vybíravá a chutná jí téměř všechna zelenina i ovoce.  Snad jen červenou řepu nemusí, a to v jakékoliv podobě. Příčinou je zřejmě příliš časté podávání této zeleniny ve školní jídelně, když byla ještě dítě.

Vánoce slaví jako většina lidí v Čechách, při Štědrovečerní večeři se však s bramborovým salátem místo kapra podává Šmakoun.

Vztah ke zvířatům má velice kladný, doma má roční fenku Yorkshira,

která je miláčkem celé rodiny.

Jako malá vlastnila kočičku Adélku, na kterou má velice dobré vzpomínky.

„Čím jsem starší, cítím, že si těch zvířat budu pořizovat víc.“

V budoucnu by se ráda přestěhovala z bytu do menšího domku, cítí,

že ji to čím dál víc táhne k přírodě.

Obě její děti taktéž zvířata milují, proto často svým vrstevníkům na dotaz, proč jsou vegetariáni, odpovídají, že zvířata mají rádi a nechtějí, aby umírala kvůli potravě.

S Nelou na cestách

Velmi ráda cestuje a nejraději chodí po horách, kde se cítí svobodně.

Navštívila spoustu zajímavých zemí nejen v Evropě.

Nejvíce ji chutnalo v Indii, kde si pochvaluje velký výběr pokrmů pro vegetariány.

Překvapená byla v Dillí, kdy náhodou objevila raritu - vegetariánský McDonald´s.

Indie má širokou vegetariánskou populaci, do klasického McDonald´s by tak asi mnoho lidí nechodilo.

„Šokovalo mě, když jsem viděla, kde tento druh McDonald´s všude v Indii bude… Je to globalizace jako prase.“

Sport

Není moc sportovně založená a přiznává, že se ke sportu musí hodně nutit. Ráda lyžuje, chodí do fitka a ve volném čase se snaží cvičit jógu a meditovat. Díky tomu se potom se i několik dní dokáže koncentrovat.

„Pohyb v podstatě ráda nemám, až na chození“

Kluci dělají od šesti let aikido, rádi jezdí na kole, bruslí, plavou. Společně se párkrát do roka vydají na lyže.

O duchovní vědy se zajímá, ráda o tomto tématu čte a docela ji to baví.

„Duchovní vědy mě vždy zajímaly a myslím, že to jde všechno ruku v ruce.“

Zkušenost se zdravotnictvím má dobrou, i když se doktorům snaží vyhýbat.

„Člověk se musí řídit instinktem. Může být dobrej doktor nebo léčitel a naopak. Asi bych každej problém konzultovala s více lidmi a snažila bych se z toho udělat svůj názor.“

Nela je křesťansky založená. Jakoukoliv restauraci navštíví, i když ví, že jsou založeny na některé víře.

Do podpory protikuřáckého zákona by se nejspíš nezapojila, i když říká, že by bylo krásné se večer vrátit domů a nesmrdět kouřem.

Částečně bere tento zákon jako diskriminující kuřáky. Vždy si vybírá restauraci, kde se nekouří a zastává názor, že prostory pro kuřáky a nekuřáky v běžných provozovnách by měly být řádně odděleny.

„Nedovedu si představit, že by se v italských nebo francouzských barech přestalo kouřit, tam by to prostě neprošlo.“

Velice poctivě recykluje a je to vlastně jedna z věcí, do které lidi nutí.

Vegan s krví bojovníka nejen za svobodu zvířat

Moje další cesta za rozhovorem vedla tentokrát do Brna, druhého největšího města České republiky, kde jsem díky svému studiu prožil část života. Zde jsem se sešel se zajímavým člověkem jménem Honza Müller, který mi pootevřel další tajemství vegetariánského života v Čechách.

Když člověk Honzu na první pohled uvidí, vytvoří si k němu nejspíše náramný respekt a jak on sám říká, jen tak někdo si k němu něco nedovolí. Málokdo by však tušil, že tento hromotluk, měřící 2 metry a vážící přes 100kg, je v podstatě velice přátelský, usměvavý a tolerantní člověk, který má blízko k přírodě, sportu, hudbě a hlavně naplno bojuje za práva zvířat, především svým rozhodnutím být veganem.

                                         Z basketbalu do ringu

Honza se považuje za univerzálního sportovce, který pro svou dvoumetrovou výšku začínal s basketbalem, v němž se profesionálně poprvé prosadil za Zbrojovku Brno, která si v té době vedla docela dobře. Po několika zraněních a také díky neustálým problémům s kolenními klouby z častých doskoků pod košem se rozhodl s basketbalem skončit. Po kratší pauze se dal na cvičení v posilovně, aby přibral a udržel se v kondici. Postupem času se dopracoval k thajskému boxu a v roce 2002 se poprvé ocitnul v ringu.  Během své kariéry nastoupil do 49 soubojů, ve kterých zvítězil 43x a z toho bylo 30 KO. Dosáhl spousty vynikajících výsledků a může se tak pyšnit řadou ocenění, z nichž např. jsou:

Mistr světa WKA, Profesionální Mistr České republiky, Vicemistr King of Ring,
Vítěz Královského poháru, Bangkok, Thajsko, Mezinárodní mistr Německa
Evropský šampion S1, Vítěz turnaje K1 European Warrior

Po dobu své kariéry Honza permanentně slýchal ze všech stran, aby pravidelně doplňoval aminokyseliny pomocí různých nápojů, ale cítil, že mu to nedělá dobře, a tak se rozhodl suplementaci nepoužívat.

„Třeba BCAA jsem zkoušel asi týden a hned jsem to vypustil, dělalo se mi z toho blbě - na druhé straně pro někoho mohou být veganské suplementy dobrou cestou.“

Roku 1998 se dal na úspěšnou kariéru, která trvala 8 let. Ukončilo ji zranění, když obdržel nebezpečný high kick, při němž mu soupeř zlomil ruku. A protože nechtěl zápas ukončit, pokračoval v něm dál a zlomená kost se dál tříštila.

 "Bojovat se zlomenou rukou byl zajímavý zážitek a dobrá zkouška odolnosti nedat na sobě nic znát, takže jsem za tuhle zkušenost rád."

 Nicméně bolestivá zlomenina si vyžádala několik šroubů, které dodnes cítí. (Následující větu jsem z textu vypustil, možná se totiž ještě do ringu podívám, takže bych na to nerad nějak víc potenciální soupeře upozorňoval :-) )

Začátky vegetariánství až po veganství

Na počátku bylo pro Honzu docela těžké vysvětlit okolí své rozhodnutí se stát vegetariánem.

  „I když mám s rodiči skvělý vztah, moji volbu nesli docela špatně a měli černá proroctví o mém zdraví. Hlavně to tehdy, před více než dvaceti lety, byla úplně jiná doba a chyběly k tomu informace, o prospěšnosti vege stravy, které jsou k dispozici dnes. Postupem času to ale rodiče začali respektovat.“

Mnoho doktorů vytvářelo Honzovi katastrofické scénáře o jeho životosprávě, ale časem, když pravidelně absolvoval sportovní testy, vyvrátil jejich obavy a přestali mu jeho styl života vymlouvat.

„Strava musí být co nejpestřejší a musí obsahovat látky, které jsou potřeba, což si samozřejmě hlídám.“

Mnoho lidí mu vegetariánství rozmlouvalo, ale on je přesvědčen, že tenkrát prostě jen nebyl dostatek informací a lidé zbytečně panikařili.

 Do „V“ restaurací na počátku téměř nechodil, snad proto, že tehdy jich mnoho nebylo. Po dlouhém přemýšlení vzpomněl restauraci hnutí Hare Krišna za Lužánkami, která v Brně otevřela oči prvním vegetariánům a udala jim směr. Postupem času jich v Brně přibývalo společně s prodejnami zdravé výživy, ale málokde bylo jídlo také pro vegany, říká Honza.

„Dnes je informací o V a VG mnohem víc, předtím to lidi brali jako nějakej extrém.“

Dalšími jeho oblíbenými místy jsou restaurace s asijskou kuchyní, která přinesla do naší gastronomie trochu více z vegetariánských variací restované zeleniny, tofu a dalších dobrot. Vegetariánem byl necelých 20 let a během této doby se o veganství nijak zvlášť nezajímal. V posledních několika letech se ale o tomto směru více dozvěděl, veganství si vyzkoušel a zjistil, že mu maximálně vyhovuje. Díky VG se cítí velice dobře, podotkl, že zhubl několik kilogramů, což ho potěšilo a říká, že se dovede lépe pohybovat. Nyní je VG bezmála čtyři roky.

„Když jsem byl pouze vegetariánem, vážil jsem přes 120 kilogramů a dělalo mi problém třeba uběhnout dlouhou vzdálenost. Dnes mi to už problémy nedělá a v rámci tréninku běhám kolem deseti kilometrů. Váhu mám aktuálně kolem 115 kilogramů a shodil jsem tuk a nabral svaly, takže jsem na vegan stravě opravdu spokojený.“
V českých restauracích

Honza do běžných restaurací téměř nechodí, dává přednost specializovaným V a VG. Nejčastěji zavítá do míst, která se osvědčila, a to v okolí své kanceláře. Sám říká, že je z čeho vybírat. V některých si musí dát více chodů, aby se dostatečně zasytil, ale ve všech těchto restauracích mu jídlo náramně chutná, každému pokrmu věří a nemyslí si, že by nebylo čistě VG, obzvláště když kuchaři v jeho oblíbených restauracích jsou také vegani.

Je si  vědom nedostatku vegetariánských, natož veganských pokrmů na jídelních lístcích běžných restaurací a nechápe, proč kuchaři v klasických restauracích nezařazují do V pokrmu tofu, více luštěnin, sojového či pšeničného masa. Já sám myslím, že by to přilákalo více zákazníků i proto, že poměrně mnoho lidí trpí různými alergiemi, které jim nedovolí konzumaci pokrmů běžně podávaných v restaurační síti. Saláty Honza celkem doceňuje, i když popravdě, takový kolos, jako je on, se z nich určitě nenasytí.

„Salátu bych musel sníst asi 10 kilo, abych se najedl.“

V dnešní době má spoustu oblíbených podniků, kde se rád stravuje. Dává přednost těm poblíž jeho kanceláře. Uvádí Vegalite http://www.vegalite.cz a jednoho z dalších průkopníků V Oáza (i dle mých vzpomínek jsou Oáza a Govinda jedny z prvních restaurací, kde jsem se s vegetariánskou stravou setkal - když mi bylo dvanáct, brával mě do nich táta a otevřel mi tak obzory v tomto směru). Ale také Asiaté ho svými pokrmy potěší a odchází sytý. Rád také konzumuje jídla naší staročeské kuchyně, ovšem ve V verzi (uvádí např. knedlo-zelo-lilko).

Honzovi je v podstatě jedno, z jakého důvodu se lidé V stávají, a i kdyby to byl sebemenší trend, tak ho těší a je rád za každý přírůstek do této 2% komunity v ČR. Rozvoj zdravé výživy a vegetariánství vidí dobře, říká, že pozoruje zdravou výživu na každém druhém rohu a díky tomu má dnes velkou škálu obchodů, kde nakupovat speciální výživu, na kterou je zvyklý a ví, co obsahuje.

TISÍC LET OD RÁJE

Když není Honza v ringu, v práci, s rodinou nebo netrénuje, věnuje se jedné z největších lásek svého srdce, a tou je muzika. Na české scéně působí jako zakladatel skupiny TLOR, která funguje již 16 let. Jako kytarista kapelu založil v devadesátých letech.

„Hudba mě strašně baví a je prostorem k seberealizaci a sebevyjádření.“

 Zpočátku produkovaná hudba byla směs hardcore, punku, metalu a různých dalších stylů; složitá konstrukce skladeb a různé sedmičtvrťové a jiné nezvyklé rytmy.

V roce 1996 vzniklo první oficiální demo.

„Skupina fungovala jako hlubinná ekologie, která vycházela skoro z intimních zážitků k přírodě a zvířatům.“

 Skupina byla založena na V základech, což se zpočátku odráželo i v textech, které sloužily jako propaganda V.

Nyní je situace trochu jiná, do kapely přišli někteří lidé, kteří maso jedí. Struktura se mění a on je v kapele nyní jediný vegan. Občas na toto téma v kapele diskutují, ale Honza dospěl k názoru, že každý si na to musí přijít sám.

Tohle bych vyhodil, mam na to teď už trochu komplexnejší pohled.  Tour s Tlorem bylo převážně po různých subkulturních klubech nebo squatech, dostávali zde vegan jídlo, což bylo pro něj úplně skvělé.

,,Hlavně v Německu jsou v tomhle hodně daleko. V oblasti nekomerčních kapel je bezmasá strava standard a umějí ji připravit výtečně.“

 Trošku jiné věci

Honza rád nakupuje ve zdravých výživách, které jsou mu sympatické svojí útulností, ale hlavně výběrem speciálních produktů, které má vyzkoušené a ví, že mu budou chutnat. Také vyzdvihuje jeden z řetězců drogerií, kde je velký výběr V potravin a doplňků a především VG kosmetiky, kterou pravidelně užívá. Občas zavítá do běžných supermarketů, kde mu nedělá problém nakoupit plný koš V a VG produktů.

„Za ty dlouhý léta mám zmapovaný, kde co koupit a nabídka se neustále hodně zlepšuje.“

Bio produkty občas nakupuje, ale zeleninu se snaží pěstovat sám na zahrádce malého venkovského domku po babičce. I když to není v BIO kvalitě, ví, že byla vypěstovaná s láskou a především lokálně.

„U zeleniny mě spíše zajímá lokalita, z které je dodána, kvůli ekologickým důvodům a transportu. Potrpím si na čerstvou zeleninu, ale nemusí být přímo v BIO kvalitě.“

V dětství byl díky svým rodičům vychováván v křesťanství, ale postupem času si vytvořil vlastní víru spojenou se vztahem k přírodě, zvířatům a ekologii.

„Každý by si měl věřit v co chce a nemám tendence někoho přesvědčovat, která víra je ta pravá.“

Vánoce tráví Honza jako každý normální Čech, jen jídlo je V. Dříve jedl “smažák“ s bramborovým salátem, ale časem ho vystřídalo sójové maso nebo Robi (rostlinná bílkovina více na : http://www.robi.cz) obalené na stejný styl jako kapr. Cukroví mu nikdy moc nechutnalo a je tomu tak stále. Pokud má na něco chuť, dá přednost ovoci před slazenými produkty. Podle kuchařek moc nevaří, proto je ani nekupuje. Spíše dává přednost experimentům, ale vždy mu to chutná.

„Vaření mám vyloženě jako radost a relaxaci.“

Baví ho zkoušet a vynalézat nové recepty, prý je docela možné, že se jednou od něho knihy také dočkáme. Rád připravuje ROBI maso a steaky, luštěninové pokrmy, ale nejvíce mu chutnají těstoviny všeho druhu.

„Jídlo mi musí především chutnat.“

Sóju uvádí jako surovinu č.1, může ji spolu s luštěninami konzumovat v neomezeném množství a nedělá mu to žádné problémy. Tvrdí, že jeho metabolismus funguje perfektně.

„Poslední dobou víc vyhledávám náhražky masových jídel, které jsou hodně bohaté na bílkoviny´´

ANGAŽOVANOST DO VEGETARIÁNSTVÍ

Honza se o V nadále velice zajímá, hodně o tom čte, zapojuje se do vytváření webů, jako je například projekt Vegan fighter. Lidé zapojení do VF věří, věří že veganství je cesta, při které maximálně respektujete život a potřeby zvířat a i díky tomu můžete být sami silnější. Kromě Honzy ji podporuje spousta dalších lidí, kteří se kolem nejen bojových sportů točí. Více na: www.vegan-fighter.com

 Velice rád podporuje práva zvířat, ale pokud je na tom nabalená nějaká náboženská ideologie, raději se distancuje. Občas se zúčastní nějakého semináře či tiskovky.

 „Pokud chtějí někde vyvrátit mýtus o slabých a malých vegetariánech, rád tomu pomohu."

Občas se objevuje v televizi, ale neúčastní se žádných demonstrací, což dříve dělával velice často i jako mluvčí. Nejspíš už z toho vyrostl a cítí to dnes trochu jinak.

„Stoupnout si na Vánoce ke kádi s kaprama, tak do toho bych už asi nešel.“

 NEŘESTI vs SOUCIT

Kávu vůbec nepije a nikdy mu vlastně ani nechutnala. Ani alkoholu neholduje, prý mu nikdy nechutnalo ani pivo, což by do takového chlapa asi málokdo řekl. Maximálně sympatická mu přijde myšlenka straight edge, tedy život bez jakýchkoli drog. Jakmile jde do společnosti, volí nealko a plně mu to vyhovuje. Podle jeho slov by mu alkohol nejspíš nedělal moc dobře.

„Někteří lidé v kapele pijou jako duhy, ale já to k životu mít nemusím. Kdybych si dal pivo, tak z toho budu 14 dní špatnej.“

Sám je nekuřák a kouření mu vadí, nechce si nechat pasivním kouřením ničit zdraví a navíc mu cigaretový kouř hodně smrdí. V kapele jsou téměř všichni kuřáci, ale Honza nikdy neměl tendence to s nimi řešit.

„V naší kapele kouří skoro každej, a proto bych byl sám proti všem, kdybych se jim to snažil zakázat či vymluvit.“

Honza se považuje za hodně ekologicky smýšlejícího člověka, což spočívá i v co nejmenším vytváření odpadu, vyhýbá se jízdě autem, což kompenzuje jízdou na kole, případně městskou hromadnou dopravou čí chůzí.

„Konzumní pojetí je mně naprosto cizí a pokud bych měl třeba plnou skříň hader, tak bych byl nešťastnej a nevěděl co s nimi.“

Považuje se za velice tolerantního člověka vůči druhým a „síla soucitu“ je jeho motto, které spočívá v myšlence, že se soucitem s živými tvory se člověk stává silnějším.

„Nechápu lidi, kteří si zbaběle nechají zvíře nahnat pod mušku a nakonec se s ním chlubí jako s trofejí.“

Odsuzuje lov zvířat pro zábavu a nedovede pochopit, proč to lidé dělají.

„Kdybych třeba viděl, jak někdo týrá psa, tak bych mu nejradši ukopnul hlavu.“

Vegetariánem na  99% 

JOSEF/PEPA/NOS

*1949 ŠUMPERK

Tento člověk, poněkud nenápadný svému okolí, je skladatelem, textařem, zpěvákem, příležitostným hercem, učitelem jógy a učitelem jazyků. V poslední době se taktéž začal věnovat spisovatelství a vydává právě knihu:

„Odvrácená strana showbusinessu“.

Dětství prožil ve fašisty okupované Vidnavě, základní školu navštěvoval tamtéž.

Gymnázium absolvoval v Jeseníku.

Další rok strávil v Liberci – 1 měsíc na strojní a textilní VŠ, zbytek roku v továrně Plastimat. Následoval rok na jazykové škole v Ostravě. Od roku 1969 po rok 1974 studoval angličtinu a francouzštinu na univerzitě v Praze. V roce 1974 se mu naskytla možnost živit se zpíváním, přerušil tedy studium a zpíval až do roku 1982, kdy mu Státní bezpečnost sdělila, že se “nadále zpíváním nesmí živit” (doslovná citace příslušníka STB). Od roku 1982 do roku 1992 tedy vyučoval angličtinu a francouzštinu. V roce 1982 proti němu tajná komunistická policie zahájila trestní řízení na základě vykonstruovaných obvinění z hospodářské kriminality (nedovolené podnikání, příživnictví, rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví). V orwelovském roce 1984 ho totalitní soud odsoudil na dva roky (s podmínkou na pět let). Tehdejší režim ho chtěl mít ve vězení!

Kauzu "Josef Nos" posléze přebral nový senát, mezitím se uvolnily poměry v tehdejším SSSR. V roce 1985 byl Josef Nos zproštěn obvinění. Soudní pronásledování za jeho písně a názory skončilo po téměř dvaceti stáních.

 Další aktivity:

Ztvárnil roli předáka ruských mužiků ve filmu "Vzkříšení" (Resurezione) italských režisérů PAOLO e VITTORIO TAVIANI (produkce GRACIA VOLPI).

16. 6. 2001 natáčel s Charlesem Aznavourem scénu pro francouzský film "Angelina"(režie Claude d'Anna).

27. 3. 2002 měl premiéru film Milana Šteindlera Perníková věž (role bezdomovce).

V časopise ASTRO vycházel Korespondenční kurz Jógy Pepy Nose (1x za 2 týdny).

Pro tento rozhovor jsme se vypravili do východní části Čech, do historicky proslaveného města  Kutné Hory.

Setkání se uskutečnilo naproti Jezuitských kolejí a co by kamenem dohodil Chrámu sv. Barbory, který sousedí s Kaplí Božího těla, kde se odehrál podvečerní Pepův koncert, který jsme navštívili.

O ZAČÁTCÍCH VEGETARIÁNSTVÍ

Považuje se za 99% vegetariána se zajímavým vysvětlením, že když jedna setina jeho stravy obsahuje maso, nemůže se filozoficky, teologicky či esotericky nic stát.

„Nejhorší je podle mě to, když se někdo cpe masem od rána do večera. To je pro něho cesta k velmi rychlé kremaci.“

Pepovo V je založeno na sebekontrole těla, ale také na soucítění s vnitřními orgány, se kterými je si schopný dokonce povídat. Tento smysl je částečně duševní, spojený s nadzemskými silami a jogínskými praktikami, to vše podle něj úzce souvisí.

Pepovi dalo jeho tělo signál stát se V tím, že začalo maso odmítat, což se projevilo různými problémy - cítil se těžce, hůře se mu koordinoval pohyb.

„Považuji za velice důležité, aby se mé tělo cítilo lehce, taktéž mysl, a proto odmítám tělo zatěžovat něčím jako je masitá strava.“

Jen tak se cítí velice dobře a vitálně a ve svých 61 letech pravidelně jezdí na kole, plave, lyžuje nebo chodí po horách a souzní tak s přírodou, kterou má velice rád.

 „Sám nechápu, proč se lidi přecpávají masem a pak mají kuráž jít k doktorovi a povídat mu, že se zle cítí.“

V roce 1984 se také stal učitelem jógy, kterou cvičí dodnes a má s ní částečně spojené V  názory na různé věci, například cestování po zemích, kde jóga povstala.

„Sportuju neustále, od rána do večera. Třeba teď, když spolu mluvíme, tak dejchám zhluboka a to považuju za sport.“

Tento impuls dostal a myšlenka ho osvítila 16. května 1982 v Kristových letech a od té doby nepotřeboval navštívit lékaře s výjimkou zubaře, kterého navštěvuje kvůli tomu, že se cení na lidi /směje se/.

 „Jakmile se tělo zatíží toxinama z jakékoliv stravy, tak to tělo začne odmítat.“

Je mu jedno, či je někdo V či VG, jen je velmi důležité,  aby bylo rozhodnutí uděláno za pomoci inteligence, ne pro nějaké zviditelnění či pýchu být vegetariánem, ale pouze ve vztahu k tělu, aby bylo zdravé a vitální. Kdyby se Adolf Hitler stal vegetariánem s myšlenkou nezabíjet zvířata, je to nehorázný nonsens. J

„Pokud bych šel na sedláky, kteří si pěstujou svoje zvířátka, aby žrali mrkev, tak dostanu motykou po hlavě.“

Nejdřív mu lidi nejspíš nevěřili, že V vůbec je a s úsměvem říká, že se mu pokoušeli podstrčit nějaké masité jídlo. Největší senzací asi bylo, když ho v dávných dobách zveřejnili v českém bulváru, jak se cpe masem /chlebíček se šunkou/.  Nebránil se ho sníst, řídí se svým tělem, které mu to povolilo a vegetariánem není kvůli tomu, aby se nějak předváděl. Možná to mohla být demonstrace proti novinářům, kteří na to čekali.

„Jich se mý vegetariánství vůbec netýká, ale pokud ano a chtějí z toho udělat senzaci, tak jsou to pro mě taky jenom Boží hovádka.“

Známí se samozřejmě ze začátku usmívali nad jeho volbou být V, ale postupem času mu začali věřit a nechali to být.

„Řídím se monádou, že to nemůže být pouze bílý, že tam musí být aspoň kousek černé a naopak.“

Do podpory vegetariánství se zapojuje hlavně svým postojem, v textech písní se nejspíše nic nenajde. Podle něj to ani moc dobře nejde, aby začal zpívat:

„když vidíte zajíce, tak sežerte okurku“.

 KŘESŤANSVÍ RUKU V RUCE S JEHO MYSLÍ

Pepa se nestaví k žádné sektě, skupině či odporu, ale ví, že křesťanství mu dává směr jednak v hudbě, ale i v životě, podobně jak tomu bylo v životě Karla Kryla.

Víra v Boha vyplývá z toho, co říká a co dělá. V mládí byl ministrantem v kostele, ke křesťanství byl vždy veden a katolický kněz byl pro něj nejvyšší autoritou.

Kvůli lásce k víře v Boha se na Štědrý den pravidelně zřekne V a dá si kapra, jehož maso podle jeho názoru ke křesťanství patří.

„Kdybych neměl rybu na Vánoce, byly by pro mě ochuzený.“

 RESTAURACE A JÍDLO

Díky svým koncertům, cestování a časové vytíženosti Pepa musí občas zajít do běžných restaurací. Pokud to není  „smažák“ nebo smažený květák či žampiony, vybere si cokoliv bezmasého. Trápí ho ale, že tyto smažené pokrmy českých restauratérů jsou nebezpečné pro lidské zdraví. On se jim proto snaží vyhýbat.

„Někdy je to v restauracích hrůza a vegetariánské pokrmy jsou neslučitelné s racionální výživou. Je to jen další flák lepidla do rakve.“

CESTOMÁNIE

Nejlepší otázkou na toto téma by bylo: „kde všude jste nebyl?“, už jen proto, že byl skoro všude.Nejvíc se mu líbilo v Indii, kde je život pro V velice lehký a jídlo mu zde hodně chutnalo. Oblíbil si především kořeněnost a pestrost indické kuchyně. Dále procestoval Severní Ameriku, kde absolvoval jedno z turné, Čínu, několik západních zemí a řadu dalších orientálních zemí.

 JINÉ VĚCI

Co se týče V u dětí, má v tom docela jasno. Dítě je pro něj jako nevinný a bezbranný tvor,

za kterého mají zodpovědnost (do doby než přijde k rozumu) jeho rodiče.

„Jestli se rodiče rozhodnou cpát děti kuřecím masem nebo V stravou a děti z toho budou nemocné, tak jsou za to zodpovědní.“

Pepa nikdy nebral drogy a nikdy mu to ani nic neříkalo. I přesto, že je celoživotní nekuřák, cigaretka mu občas zavoní, nechá se zlákat a dá si ji.

„Zhruba jednou za rok ji proženu ústní dutinou, ale nikdy ne do plic.“

Jinak Pepa říká, že občas pije, ale jen ze zdravotních důvodů; alkohol požívá převážně jako lék. Nejraději ale pije vodu spolu s křišťálem, který mu ji znamenitě vyčistí.

Kuřákům Pepa vůbec nerozumí a ze svého pohledu by jim kouření okamžitě zakázal.  Na druhou stranu by zákaz viděl jako bariéru mezi určitými lidmi, kteří by si měli být rovni a měli by žít v demokracii.

„Nejlepší je místo pro kuřáky nebo nekuřáky a hotovo.“

V DOMÁCNOSTI

Pepa žije společně se ženou a dcerou Lucií. Vaří si převážně V stravu, jen Lucka občas sní rybu, kterou bere jako čistou, co se Krista týče. Sám Pepa velice rád vaří a v kuchyni tráví hodně času, protože ho to náramně baví. Používá spoustu různých kuchařek z časů dávných nebo experimentuje, čímž si vytváří řadu osvědčených receptur, podle kterých často připravuje pohoštění pro své známé. Mají veliký úspěch. Převládají zapékané pokrmy, polévky, rizota a další kulinářské pochutiny. Suroviny z rostlinné stravy má rád úplně všechny, žádná zelenina nebo obilovina mu nedělá problém.

„Poslední dobou používám čich a intuici, nežli vzhled k určení čerstvosti suroviny.“

Vaří rád z pohanky, z obilovin, uvádí firmu Epam, od které nakupuje a s kvalitou jejích produktů je spokojen. /Tato firma je jedním ze sponzorů Krylonocí, čímž napomáhá jejich organizaci./ Zeleninu kupuje rovnou přes ulici od místního zemědělce. Říká, že tato zelenina má pro něj kvalitativní váhu a je mu jedno, že není označena Bio. Podle jeho názoru jde v případě bioproduktů o ovlivňování trhu mocí, proto se k nim nestaví příliš pozitivně.

„Velice důležité je to, jak k tomu označení BIO došlo.“

Stačí mu, když vidí seriozního člověka, který své produkty pěstuje s láskou a hlavně se k němu, jako k zákazníkovi, dobře chová.Dále používá různé koření z cest, převážně z Indie.           

Miluje také olivový olej, těstoviny a Čechům velice blízkou surovinu brambory.

Velice rád připravuje různé placky z rozmanitých kombinací zeleniny a říká, že tento pokrm tak dlouho ladí, dokud nemá dokonalou chuť za syrova. Je to prý hit, po kterém se lidi můžou utlouct. /Já sám mohu ze zkušenosti potvrdit, že jsme milovníci karbenátků; už asi jen pro jejich tvar nebo co? J/

Pepa holduje kávě a čajům přivezeným z různých cest. V omezeném množství mu nedělají žádné problémy. Chuť považuje za další způsob informace jak dodat svému tělu něco dobrého nebo potřebného.

„Dneska jsem si dal čaj „The Best Tea of the World“, někde natrhanej v Darjeelingu, kterej sem si odtam přivezl a potom u dcery kafčo a cítím se skvěle.“

Miluje malé krámky, ale občas zavítá do menších supermarketů, kde mají V vždy „malej chlívek“ s různými surovinami potřebnými pro jeho stravu a velice si toho cení. Vždy je pro něj velice důležité, jak se o něj starají, a pak se tam rád vrací.

Zvířata  má rád, v dětství jimi byl obklopen den co den.

„Zvíře je božskej tvor a má na zemi nějakej účel. Může sloužit i pro potravu, což dokládá historie.“

Je to kočkomil, koček má doma několik a ty se generačně znamenitě množí, takže je jich někdy plný dům. Nejstarší je kocour, kterého má snad přes 20 let v jednom ze svých domků, který si, jak říká, postavil od základů vlastníma rukama bez jakékoliv pomoci zcela sám, což mu ale trvalo  přes 10 let. Toto stavení se nachází v malebné vesničce na Moravě, kousek od Zlína a daleko od civilizace. K Moravě má velice blízký vztah díky vzpomínkám na své dětství, nějakou dobu tam totiž bydlel.

„Když k nám někdo dojde třeba z těch z vesničanů,  řeknou: „prašti s tím kocourem o zem“.“   směje se

  O KRYLONOCÍCH  A HUDBĚ

    NAVÁZÁNÍ NA OBČANSKÝ A UMĚLECKÝ ODKAZ KARLA KRYLA

Je iniciátorem festivalu KRYLONOCE, který pod záštitou místopředsedy vlády, ministra zahraničí, poslance a předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga vzniká na počest kamaráda Karla Kryla, který mu tuto pomyslnou pochodeň předal, aby pokračoval. Na koncertě se kromě jeho samého prezentuje i jeho dcera Lucie, která vystupuje ve skupině Lisopea, kde hraje na kytaru a zpívá jako její otec.

„Mám od něj osobní pověření, řekl: „jdu na druhou stranu, tak to tu dělej za mě“.“

Na začátku koncertu zazněla píseň CD přehrávač od  Karla Kryla…………………… spolu s písní, kterou Karlovi věnoval Pepa s názvem …………………… . Při této emotivní písni Pepa vytahuje plácačku, ze které si lokne, aby zapil tuto událost. První ročník se konal dne 7. 7. 2000 v přírodním areálu Na Skalkách v Novém Jičíně. Důvody, pro které pořádá své vlastní festivaly, spočívají v opozici vůči šoubyznysové mafii (manipulace s účinkujícími a s veřejností, absence etiky a morálky, diskreditace základních hodnot žánru, ve kterém se pohybuje – viz Prázdniny v Telči v roce 1998, kde se – a to doslova – šlapalo po Karlu Krylovi, jeho zpěvníku a fotografiích).

„Lidi mám rád, a proto dělám tu akci, organizace potřebuje velkou sílu a trpělivost sehnat patřičné lidi a finance, aby se tato akce uskutečnila.“

Pepa je hudebním poslem Slova Božího a následuje ho od dob, kdy byl studentem. Vydal právě novou desku „Bůh v hotelu Balkán“, kterou mi ukázal a pár songů z ní zahrál na Krylonocích.

Na dnešní politickou situaci, kterou samozřejmě bedlivě sleduje, má svůj vyhraněný názor. Už jak se zpívá v jedné písni:

„všechno je úplně stejné, všechno je úplně stejné“

poukazuje na fakt, že kvalitativně je to stále to samé, jak tomu bylo za bolševika, ale kvantitativně to vidí jinak.

Pepa je velice rád, že tento projekt podpořil a doufá, že napomůže objasnit jeho postoj na toto téma.

„Jakmile jsem o tomto projektu zaslech, tak jsem za tím letěl jako včela za květinou.“